Pražský příběh o botách

Praha pro mě není šťastný místo. Aspoň, co se týče bot!
Jedna z mých prvních pracovních cest do Prahy. Jedu si tak hezky přes Veseli, Tábor, atd. Najednou mám pocit, že je auto nějak lenivý a že se těžko přidává plyn. Při první příležitosti zastavím, obejdu auto, jestli není píchlá guma. Není! Tak otvírám kapotu a dívám se, jestli není něco s motorem. Motor se na první pohled zdá ok. Tak, do Prahy snad dojedu a pak to vyřeším, říkám si sám pro sebe. Při nastupování do auta sem zakopnul. Tím se vyřešil můj problém. Na botě se mi udělal luxusní žralok. Takže při přidávání plynu se musela podrážka boty dostat pod pedál a nějak blokovat plynulý sešlápnutí. Rozvazuju tkaničky a bota leti na sedadlo spolujezdce. Až do Prahy sem dojel bez boty. Nebylo to zrovna ok, ale šlo to.. A jak sem si koupil svoje vysněný conversky, to už je věc do jinýho článku.
Aby tomu nebylo málo, tak v Praze se odehrál další incident s botama. Jedno ráno sem musel být na 9 hodinu v Praze, takže sem vstával ještě za tmy, a když sem vyjížděl, tak sem ještě skoro spal. Už po pár minutách sem si říkal, že mě ta levá bota nějak tlačí, ale nevěnoval sem tomu větší pozornost.
Dojedu do Prahy a levá noha je citlivější a citlivější. Neřeším. Jdu na jednani. Pak na oběd. A při cestě z oběda si říkam, ta leva bota je nějaká divná. Bože! Já mám jinou botu. Sem magor, ráno sem si při obouvání musel zaměnit taťkovo boty s mýma a vzít si jednu jeho botu. Že se mi kolegyně a kolega z práce neskutečně smáli asi nemá cenu připomínat.

nápady nejsou

Napsat sem každej den něco neni vůbec jednoduchý, tak to ani dělat nebudu. Nouze o nápady by ani nebyla, ale bohužel ty pravý nápady přicházejí v nepravou dobu, takže na ně zapomínám.
Z toho důvodu nemůžu napsat článek o tom, co mě napadlo včera v autě cestou do Černý. Vím, že to bylo něco nehorázně legračního a už jsem měl v hlavě poskládanej skoro celej článek, ale prostě si nemůžu vzpomenout.
To samý se stalo v sobotu. Sedíme v kavárně a najednou mi hlavou proletěla skvělá myšlenka. Joo, to hned musím napsat na blog.... V neděli ráno jsem se marně pokoušel naťukat to do kompu. Ne, prostě takhle by to nešlo. Rád bych napsal, že se mi ta myšlenka doslova vykouřila z hlavy, ale vzhledem k homosexuální části kolektivu by to nebylo vhodný.
Ano, jsem teplej. A jezdim v růžovým peugeotu. Tuhle větu v sobotu snad slyšel každej, kdo s náma přišel do, nebudu psát styku, ale raději kontaktu...

Revoluce v prodeji applů

Michal Pipek, majitel firmy Clarexon, která se specializuje na prodej a servis produktů od Applu, se nechal slyšet, že připravuje převrat v prodeji applů v České republice.
Přesně zatím nespecifikoval o co se bude jednat. Na povrch však prosakují informace, že půjde o jakýsi dražební systém produktů apple. Zatím zůstává nejasné, jak bude probíhat systém dražby a ostatní záležitosti týkající se zabezpečení.
Všichni z Clarexonu mají o celé záležitosti nejspíš zakázáno mluvit, protože při jakékoliv mojí otázce o tomto projektu se pouze potutelně usmívají a snaží se řeč odvádět na jiné téma.
Michal Pipek náš rozhovor ukončil tím, že česká veřejnost doposud nikdy neměla apple tak blízko, jako ho bude mít po spuštění projektu.
Takže díky Clarexonu se máme opět na co těšit.

červený překapávač není synonymem pro gaye

Na začátku musím napsat, že opravdu nejsem gay. Možná si to o mně teď bude myslet pár prodejců elektra navíc, ale opravdu nejsem. Aspoň tomhle. Pokud to čte Kristína, teda Markéta, tak se určitě tlemí.
Potřebuju novej kávovar. Do starýho se mi rozbila konvice a zaboha jí nemůžu sehnat, to znamená, že můj 150 let starej kávovar skončil v popelnici. A jeho místo měl zaujmout novej, krásnej a hlavně červenej kávovar.
Ovšem chyba lávky, nikde, ale opravdu nikde v Krumlově se červenej kávovar nedá koupit. V prvním elektru se mi paní vysmála do telefonu s tím, že nikdo normalní si červenej kávovar nekoupí. Ve druhým mi řekli, že bohužel červenej nemají, ale za to maj velkej výběr v černých a bílých barvách. Smůla, ale oceňuju obchodního ducha. Ve třetím, posledním elektru mi pán, podle hlasu kolem 50 nabízel krásnej, červenej, malinkej kávovar. Nevěřím. Právem! Ptám se ho na velikost překapávacích filtrů. Při odpovědi, že tam žádnej filtr nepotřebuju, že je to na ty kapsle s náplní ani nemám sílu mu vysvětlovat, že to, co mi nabízí není kávovar, ale uplně něco jinýho.
Dneska v makru jsem vzdal snahu o červený kávovar. Hodil sem do košíku černo-žlutej, docela hezkej kávovar. No co, kafe bude dělat stejný, jaký by dělal červenej.
Před pokladnou jsem se ale otočil a plnou rychlostí odvezl ten kávovar zpátky. Máš smůlu žluťásku, červená je prostě červená. Jednou ho prostě seženu. A to kafe bude nejlepší na světě!

Kdo to byl? To my! - aneb kde je pupík

Za blbosti se platí. A u blbostí z ožralosti to platí dvojnásob.
Lahev cinzana padla během pár minut a pak hurá na koncert do Křemže. Koncert nic moc, ale ty akce. Naproti klubu skoro tři metry vysoká zeď. Půl minuty hecování a už jsme na druhý straně, bejt tam pes, tak nemáme šanci. Nalitý jako dogy se snažíme dostat zpátky. Kámoš už skáče na chodník a já se pořád marně pokouším vyhoupnout, bojím se, aby mi nepovolil kotník. Zmateně se rozhlížím po zahradě a vidím stojny od lešení. Šup na ně a už sem taky na chodníku.
Další hec, a jsme tam zase. Teď už poučen z minula lezu zpátky přes stojny. Dalši hec. Tentokrát, kdo tam bude dřív. Začínáme ve čtyrech. 3, 2, 1, start. První, druhej, třetí ... pupík... Chvilka na oddech a lezeme zpátky. Klasika - stojny, odraz a dopad na chodník. Na chodníku si vítězně plácáme rukama jako šampioni. Zásek. Kde je pupík?? Pupíku, pupíku... Zpoza zdi se ozývá nadávání pupíka, marně se snažícího vyskočit na zeď. /zlomový bod večera, zeď je poškozena/
Naposled skáčeme za zeď a pak už jedeme domů...
Po třech týdnech jsme kontaktováni Policí ČR a je po nás žádáno vysvětlení... kucí policajtský se evidentně baví a smějou se nám. Stejně majitel objektu, kterýmu stačí 1000 Kč, aby stáhl obvinění a na celou věc "zapomněl"
Příště to uděláme znova... ale to nikdo neví, takže pššš... a bacha na pupíka

Clarexon spustil vlastní eshop - KONEČNĚ!!!

Po dlouhých očekáváních jsme se konečně dočkali. Clarexon, který je v České republice známý prodejem a servisem počítačů a ostatní elektroniky známé americké firmy Apple konečně spustil vlastní eshop.
Clarexon tak učinil ve snaze urychlit a usnadnit svým zákazníkům možnost zakoupení výrobků od Applu.
Clarexon zároveň vypustil novinku, která slibuje převrat v prodeji applů v České republice. Co bude obsahem tohoto projektu však majitel firmy Clarexon Michal Pipek nechal zahaleno tajemstvím.

bez školy to jde, ne že ne

Úvodní článek by měl být úvodní. Proto se tu trošku představím a napíšu, co mě vedlo k založení blogu. Jsem nikdo a mám se dobře. Jsem spokojenej sám se sebou. Podařilo se mi totiž dokázat, že známe pořekadlo "škola je základ života" nemusí tak úplně platit. Možná tak základka. Na střední už odcházíme jako osobnosti. A o vejšce nemluvě, pokud nejste nadšenec, co dělá někde ve výzkumu, tak si z vejšky odnesete maximálně vzpomínky na divoký párty, nechození na přednášky a hlavně kopici známých. Nechci uplně snižovat hodnotu vysoký, ale k tomu, co momentálně dělám jsem se dostal jako slepec k houslím a postupně začal stoupat po pomyslným kariérním žebříčku.
Před pár lety jsem začinal jako registrátor do katalogů u jednoho kamaráda a v průběhu let jsem se sám začínal zabývat o SEO a postupně se profilovat jako typickej "seař".
Pořád to ale nebylo ono. Až jednoho dne zazvonil telefon a ono to přišlo, nabídka, jaká se neodmítá. Pár probdělých nocí a mail s nabídkou byl napsanej. Odeslanej. A ono nic.
Měsíc nic, dva měsíce nic, tři měsíce nic. A pak to přišlo. Další telefon, cesta do Prahy a byla ruka v rukávě. Někdy od srpna pracuju téměř beze spánku. Jsem spokojenej sám se sebou. A to je hlavní.
Doma pořád slyším, hlavně dodělej školu, hlavně dodělej školu. Dodělám jí. Ale sám sobě už sem si dokázal, že jenom škola mě neuživí.
Takže... Děkuji ti Tome, že jsi mě k SEO přivedl. Děkuji ti ségro, že pravidelně kontroluješ facebook...
A proč jsem si založil blog? Rád píšu. Ne často, ale rád. Sem tam se mi stávají zajímavý a docela zábavný situace, tak proč se o ně nepodělit.