Praha pro mě není šťastný místo. Aspoň, co se týče bot!
Jedna z mých prvních pracovních cest do Prahy. Jedu si tak hezky přes Veseli, Tábor, atd. Najednou mám pocit, že je auto nějak lenivý a že se těžko přidává plyn. Při první příležitosti zastavím, obejdu auto, jestli není píchlá guma. Není! Tak otvírám kapotu a dívám se, jestli není něco s motorem. Motor se na první pohled zdá ok. Tak, do Prahy snad dojedu a pak to vyřeším, říkám si sám pro sebe. Při nastupování do auta sem zakopnul. Tím se vyřešil můj problém. Na botě se mi udělal luxusní žralok. Takže při přidávání plynu se musela podrážka boty dostat pod pedál a nějak blokovat plynulý sešlápnutí. Rozvazuju tkaničky a bota leti na sedadlo spolujezdce. Až do Prahy sem dojel bez boty. Nebylo to zrovna ok, ale šlo to.. A jak sem si koupil svoje vysněný conversky, to už je věc do jinýho článku.
Aby tomu nebylo málo, tak v Praze se odehrál další incident s botama. Jedno ráno sem musel být na 9 hodinu v Praze, takže sem vstával ještě za tmy, a když sem vyjížděl, tak sem ještě skoro spal. Už po pár minutách sem si říkal, že mě ta levá bota nějak tlačí, ale nevěnoval sem tomu větší pozornost.
Dojedu do Prahy a levá noha je citlivější a citlivější. Neřeším. Jdu na jednani. Pak na oběd. A při cestě z oběda si říkam, ta leva bota je nějaká divná. Bože! Já mám jinou botu. Sem magor, ráno sem si při obouvání musel zaměnit taťkovo boty s mýma a vzít si jednu jeho botu. Že se mi kolegyně a kolega z práce neskutečně smáli asi nemá cenu připomínat.
Žádné komentáře:
Okomentovat