Tichem mýho pokoje monotónně proniká zvuk táhnoucí se harmoniky Astora Piazzoly a já dopíjím už xtou skleničku whisky. Hlavou se mi ženou miliony myšlenek, nedokážu určit, která je důležitá a která je naprosto bezvýznamná. Nechávám je volně plynout a občas se nad nějakou pozastavím.
Dneska sem si pro relax pustil zajímavej film, Agent z Panamy. Naprosto mě to dostalo. A moje sny o agentovi tajných služeb se zase probudily. Kdo by netoužil po neustalým dobrodružstvím, balancování na tenkým ledě, mistrně se vyvlíkat ze lží a pohybovat se pořád ve středu dění. Když sem byl malej, představoval sem si, jak se filmová figurka James Bond nula nula sedm natáčí podle skutečných událostí a informací. Chtěl sem být jako on, neustále elegantní, v obleku, s martiny - protřepat, nemíchat- v ruce a obletován ženami a hlavně... s luxusníma hodinkama. Jak plynul čas, tak sem postupně poznával, že to asi nebude to pravý ořechový a že bude lepší zvolit jinou dráhu, jakou, to je téma některýho dalšího příspěvku... možná.
Občas se však sny vracely. Ať to bylo při setkání s nějakým kamarádem z "vyšších míst", při sledování dalších bondovek, při návalech adrenalinu, nebo jako dneska, při Agentovi z Panamy.
Tohle je jeden ze snů, kterej se mi nejspíš nikdy nesplní a jak mi včera řekla kamarádka "nemůžeš mít všechno, co chceš", takže to je vlastně spravedlivý. Já něco chci, ale nikdy to mít nebudu.
Kdyby pozice tajnýho agenta bylo jediný, co mi chybí ke štěstí, tak i přesto bych byl nejšťastnější člověk na týhle planetě... a možná i ve vesmíru...
Ale co, hlavně že mám svoje kafe a whisky, a nikomu se nic nestalo...
Žádné komentáře:
Okomentovat